Minulost. Někoho dobíhá, někoho předbíhá, někdo se za ní stydí, někomu chybí, jiného dohání, dalšího stíhá, a někdo by byl raději kdyby tu nebyla.. a možná z nás dělá to, kým jsme. Proč ji tedy odsuzovat, zanedbávat její význam, pokoušet se na ni zapomenout.. ? Každá minuta, sekunda, právě tento okamžik se v ní ztrácí, nikdy už nic nebude takové jako dřív, nikdy nic nebude stejné. Minulost vytváří naše vzpomínky, ať skutečné či zkreslené, je tady s námi každý den. Vzpomínky jsou tím jediným, co nám tu minulost nechává na památku. Někdy, možná z nostalgičnosti, možná ze sentimentu se člověku vybaví kdejaká stará, dávná myšlenka, představa a ne a ne se ho pustit! :) Asi je to dobře, asi to každý z nás někdy potřebuje - zavzpomínat. Je na druhou stranu pravda, že nerada přemítám v hlavě věci dávno minulé, nyní již nepodstatné. Tím myslím události vzdálené 10, 15, dnes už téměř 20 let. Vzpomínky minulého týdne, měsíce, roku - si uchovávám. Ráda. I na špatných okamžicích je totiž cosi povznášejícího. Něco, co nás uklidňuje. Říkáme si, bylo mi hrozně, nechci to znovu zažít a pak.. pak se přihodí něco, co naprosto změní váš postoj a přicházejí slova jako, nebylo to tak strašné, teď je mi přece mnohem hůř! Naopak šťastné vzpomínk v nás mlohou vyvolat pocit štěstí, radosti, ale také jistého druhu smutku. Nevím proč ale několik mých šťastných vzpomínek mi vhání slzy do očí.. přináší vlnu smutku a již zmíněnou dávku nostalgie. Právě teď se znovu nacházím na prahu.. na jistém mezníku, který si budu pamatovat - tedy alespoň doufám - do konce života. Stojím na prahu velké budoucnosti, na prahu, kde se všechno změní.. zůstanou jenom vzpomínky. Možná je to krásný, nejspíš by lidský život neměl takový smysl, kdyby tu nebyla minulost, kdyby neexistoval pro nás tolik vzácný čas. Čas si člověk uvědomí ve chvíli, kdy jej má nedostatek, v momentě, kdy ví, že něco odchází. Minulost tady byla, je a vždycky bude. A nám nezbývá než se s tím poprat, smířit, uspokojit, ..

Momentálně se mám fajn a to jako opravdu fajn - jako už dlouho ne :) Řekla bych dokonce, že jsem šťastná, ale dělat to nebudu, jelikož kdykoliv tuhle kouzelnou formulku vyslovím, něco se "zboří". Možná použiji spíše slovo spokojená. Jediné, co mi schází jsou vlastnosti jako píle, trpělivost, .. zkrátka bych se měla učit, ale nevydržím u toho, což je celkem komplikovaná záležitost, vzhledem k tomu, že za měsí a kousek maturuju. No nic, nebudu se takhle v sobotu stresovat školou, nějak to zvládnu nakonec - snad! Za chvilinku přijede P♥ .. alespoň v to doufám. nehorázně se těším - opět, zase a znova! Jo jsem jak posedlá malá puberťačka a to už mi, vážení, pomalu ale jistě táhne na 20.. Což to je jedno. Mám se skvěle. Užívám si to a to teda maximálně. Mám prostě momentálně v hlavě jenom.. JEHO!! Víte, co je zvláštní? Tohle všechno jsem napsala asi před 4 hodinama, protože pak jsem na to úplně zapomněla a letěla za ním. Teď ležím v posteli a jsem už opravdu šťastná, bylo to nádherný - prostě neskutečný! Zítra je neděle, za*raná!!! ..A pak pondělí - nudné, snad to nějak přetrpím. Slibuju, že se zítra něco naučím :) nevěřím tomu, ale musím. Jinak neodmaturuju a co pak?! :-O .....uáááááááááááááh....... Do*rdele!!! Nemůžu si vzpomenout ani skoro, jak se jmenuju a chci se učit chemické vzorce, reakce a biologické procesy a nějaký ty členovce, či co! :D EHM! Už je asi pozdě a já tu oxiduju s divnýma řečma, měla bych už asi spát! Takže dobrou noc, vespolek.

Každopádně tady zůstávám taky.